Plochy nemovitostí, užitná, podlahová, obytná, zastavěná
Užitná plocha
Užitná plocha nemovitosti je jedním z nejdůležitějších ukazatelů, které ovlivňují její cenu, komfort a funkčnost. Užitná plocha je definována jako součet podlahových ploch všech místností a prostor, které slouží k bydlení nebo k provozování činnosti v nemovitosti. Užitná plocha nezahrnuje plochy, které jsou určeny k jiným účelům, jako jsou například sklepy, garáže, balkony, terasy, lodžie, schodiště, chodby nebo společné prostory.
Užitná plocha nemovitosti se může lišit od zastavěné plochy, obytné plochy nebo podlahové plochy. Zastavěná plocha je plocha pozemku, na kterém je nemovitost postavena. Obytná plocha je součet podlahových ploch všech místností a prostor, které slouží k bydlení, včetně těch, které jsou určeny k jiným účelům. Podlahová plocha je celková plocha podlahy nemovitosti včetně stěn a případných výklenků.
Užitná plocha ovlivňuje nejen cenu nemovitosti, ale také její energetickou náročnost, daňové zatížení a úroveň komfortu pro uživatele. Užitnou plochu nemovitosti je možné změřit různými způsoby, například podle projektové dokumentace, podle geometrického plánu nebo podle skutečného stavu. Při měření užitné plochy je třeba dodržovat určité normy a pravidla, aby byl výsledek co nejpřesnější a srovnatelný s jinými nemovitostmi.
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1503/2006
Užitná plocha se vyčíslí jako čtvereční metry užitné plochy budov, pro které bylo vydáno povolení. Užitná plocha budovy se měří uvnitř vnějších stěn, ale nezahrnuje:
konstrukční plochy (např. plochy komponent, které vytyčují hranice stavby, podpěry, sloupy, sloupky, šachty, komíny),
funkční plochy pro pomocné využití (např. plochy, kde jsou umístěna zařízení topení a klimatizace nebo energetické generátory),
průchozí prostory (např. schodišťové šachty, výtahy, eskalátory).
Podlahová plocha
Podlahová plocha je důležitým parametrem při výběru bytu, domu nebo kanceláře. Podlahová plocha udává, kolik prostoru je k dispozici pro obyvatele nebo uživatele nemovitosti.
Podlahová plocha se liší od užitné plochy, která zahrnuje i další prostory, jako jsou balkony, terasy, sklepy, garáže nebo společné prostory. Užitná plocha je tedy větší než podlahová plocha. Podlahová plocha se také liší od zastavěné plochy, která zahrnuje i vnější stěny a střechu budovy. Zastavěná plocha je tedy větší než podlahová plocha.
NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 366/2013
Podlahovou plochu bytu v jednotce tvoří půdorysná plocha všech místností bytu včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny a obdobné svislé konstrukce. Půdorysná plocha je vymezena vnitřním lícem svislých konstrukcí ohraničujících byt včetně jejich povrchových úprav. Započítává se také podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu.
Podlahovou plochu mezonetového bytu umístěného ve dvou nebo více podlažích spojených schodištěm uvnitř bytu tvoří půdorysná plocha všech místností vypočtená způsobem stanoveným v odstavci 1 a plocha pouze dolního průmětu schodiště.
V případě bytu s galerií, kdy je horní prostor bytu propojen s dolním prostorem schodištěm, se podlahová plocha galerie započítává jako podlahová plocha místnosti, pokud podchodná výška tohoto prostoru dosahuje alespoň 230 cm, i když není zcela stavebně uzavřena všemi stěnami; započítává se současně plocha dolní místnosti, má-li alespoň stejnou podchodnou výšku, a plocha dolního průmětu schodiště. Pokud podmínky minimální podchodné výšky nejsou splněny, započte se pouze plocha dolní místnosti.
Obytná plocha
Obytná plocha je důležitým ukazatelem kvality bydlení. Obytná plocha se vztahuje k celkové ploše podlahy všech místností, které jsou určeny k bydlení, jako jsou obývací pokoj, ložnice, kuchyně, jídelna, koupelna a toaleta. Obytná plocha nezahrnuje prostory, které nejsou určeny k bydlení, jako jsou garáže, sklepy, balkony, terasy nebo zahrady.
Obytná plocha se může lišit podle typu bytu, umístění, stavebního stylu a stáří budovy. Obecně platí, že čím větší je obytná plocha, tím lepší je komfort a soukromí obyvatel. Obytná plocha také ovlivňuje cenu a dostupnost bytů na trhu. Čím větší je obytná plocha, tím vyšší je obvykle cena a tím nižší je nabídka.
V České republice je průměrná obytná plocha na osobu asi 35 metrů čtverečních. To je pod průměrem Evropské unie, který je asi 40 metrů čtverečních. V některých zemích je obytná plocha na osobu mnohem vyšší, například v Dánsku je to 83 metrů čtverečních, v Lucembursku 73 metrů čtverečních a v Norsku 69 metrů čtverečních. Naopak v některých zemích je obytná plocha na osobu mnohem nižší, například v Rumunsku je to 23 metrů čtverečních, v Řecku 26 metrů čtverečních a v Polsku 27 metrů čtverečních.
Obytná plocha se také liší podle typu domácnosti. Například jednotlivci žijící sami mají obvykle menší obytnou plochu než rodiny s dětmi. Obytná plocha se také může lišit podle regionu nebo města. Například v Praze je průměrná obytná plocha na osobu asi 30 metrů čtverečních, zatímco v Karlových Varech je to asi 45 metrů čtverečních.
Plocha obytná je součet ploch všech místností určených k obývání. Obytné místnosti jsou stanovená vyhláškou č. 268/2009 Sb
Obytnou místností část bytu, která splňuje požadavky předepsané touto vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m2. Kuchyň, která má plochu nejméně 12 m2 a má zajištěno přímé denní osvětlení, přímé větrání a vytápění s možností regulace tepla, je obytnou místností. Pokud tvoří byt jedna obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m2; u místností se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.
Zastavěná plocha
Zastavěná plocha je termín, který se používá v urbanismu a stavebnictví pro označení části pozemku, která je zabrána budovami nebo jinými stavebními objekty. Zastavěná plocha se obvykle udává v metrech čtverečních nebo procentech z celkové výměry pozemku.
Zastavěná plocha je důležitým ukazatelem kvality životního prostředí ve městech a její optimalizace je jednou z hlavních výzev současného i budoucího urbanismu.
Zastavěnou plochu definuje stavební zákon § 2 odst. 7 zákona č. 183/2006 Sb. stavební zákon
STAVEBNÍ ZÁKON Zastavěná plocha pozemku je součtem všech zastavěných ploch jednotlivých staveb. Zastavěnou plochou stavby se rozumí plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny. Plochy lodžií a arkýřů se započítávají. U objektů poloodkrytých (bez některých obvodových stěn) je zastavěná plocha vymezena obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí do vodorovné roviny. U zastřešených staveb nebo jejich částí bez obvodových svislých konstrukcí je zastavěná plocha vymezena pravoúhlým průmětem střešní konstrukce do vodorovné roviny.